RECENZE: Šikmý kostel II.

Šikmý kostel: Karin Lednická

Veronika Černucká

Jsou romány, které přečtete, odložíte a už se k nim nevracíte. A potom jsou romány, které konfrontují váš způsob života a vaše postoje. Tyto knihy vás donutí bilancovat a přehodnocovat. Dostanou se vám pod kůži a vy na ně budete myslet ještě dlouho poté, co jste je dočetli. Přesně takový je i "Šikmý kostel" od Karin Lednické.

Česká spisovatelka Karin Lednická (1969) měla odjakživa jasno, že se chce věnovat psanému slovu. Začínala jako novinářka a překladatelka, později zakotvila v nakladatelské branži. Dvacet let pomáhala vydávat cizí knihy, ale to se změnilo, když se rozhodla napsat historickou trilogii. "Šikmý kostel" s podtitulem "Románová kronika ztraceného města" je ambiciózní počin, který kromě čtenářů potěší také literární vědce a historiky. Silný příběh přímo volá po filmovém zpracování a "Šikmý kostel" je typem knihy, jaké jsou schopné posbírat řadu literárních cen.

V lednu 2021 vyjde druhý díl, který tematicky navazuje na jedničku, která se odehrávala v rozmezí let 1894 až 1921. My se v něm dozvíme, jak pokračovaly osudy nám známých hrdinů a nově i jejich potomků. Začneme tam, kde skončila jednička, tedy v roce 1921, a skončíme v roce 1945. Aktéři jsou tu snad ještě propracovanější a uvěřitelnější než v prvním díle, a i tady je jedním z hrdinů místo, kde se děj odehrává. Karvinná na sebe strhává pozornost a vesměs všechno, co se postavám přihodí, souvisí s tím, odkud pocházejí, kde žijí a jakým jazykem mluví.

Autorka brilantním a zároveň objektivním způsobem zpracovala historické události, proto je její "Šikmý kostel" studnicí informací nejen pro studenty historie. Kniha je úžasnou sondou do života tehdejší společnosti, která byla ovlivněná nejen ekonomikou, ale také politikou a náboženstvím. Naši hrdinové jsou předurčení žít tak, jako žijí jejich sousedé. V Karvinné je vše závislé na hornictví a místní ani netuší, že existují i jiné možnosti. Život je zde drsný, s nikým se nemazlí a s nikým nemá soucit. Vzepřít se osudu je těžké, a když se to někomu povede, je to na úkor něčeho jiného.

Možná si říkáte, že nepodlehnete a že zůstanete nad věcí, ale příběh vás strhne a vy budete konfrontovaní se svým způsobem života. Najednou zjistíte, že se vlastně nemáte vůbec špatně, a že byste se dokonce mohli stydět za své nářky nebo nespokojenost. Každý si v knize najde to své. Někoho nadchnou promyšlené a napínavé dějové linie, jiný knihu ocení jako historický román, ale já vyzdvihnu především charaktery hlavních postav. Jejich osobnosti předurčí jejich osudy a věřte mi, že ty jsou hodně dramatické a čtenářsky vděčné.

Sympatické je, že vám jednotlivé postavy nezatajují nic z toho, co prožily. Jsou k vám brutálně upřímné a bez přehánění popisují události, které by obstály v thrilleru, nebo dokonce hororu. Každá postava je jiná, ale protože je Karin Lednická žena, dokázala věrohodně popsat trápení celých generací žen, od kterých se očekávalo pouze to, že budou rodit děti a starat se o manžela. Vzdělání, natož kariéru, si mohli dovolit jen vyvolení, ale k těm naši hrdinové nepatří. Oni pochází z nejchudších vrstev a myslím, že se shodneme na tom, že nikdo z nás by nechtěl žít v jejich světě.

Autorka je jako vypravěčka nad věcí a příjemně civilním stylem pouze konstatuje to, co se stalo. Není patetická ani nemá potřebu vám cokoliv podsouvat. Ostatně, bylo by to zcela zbytečné. Příběh nepotřebuje žádné komentáře ani vysvětlivky. Postavy hovoří samy za sebe a jejich řeč je naprosto srozumitelná. Celý text je velmi vyzrálý, a v tomhle ohledu je aktuální dvojka ještě o kapánek lepší než jednička. Přibylo v ní poetických výrazů i nářečí a dýchá z ní nádherná člověčina. Je evidentní, že se Karin Lednická našla v historickém románu kronikového typu.

Máte-li rádi kvalitní a dobře zpracované romány, potom si "Šikmý kostel" rozhodně nenechte ujít. Stejně jako já ho budete doporučovat dál, a až opadnou zjitřené emoce, znovu si ho přečtete. Karviná a její svérázní obyvatelé se stanou vaší součástí. Díky nim budete skromní a už nikdy si nedovolíte litovat se kvůli nějaké banální prkotině. Ke svému životu budete vzhlížet s pokorou, protože budete vědět, že všechny postavy ze "Šikmého kostela" by daly všechno, co mají, za to, aby si to s vámi mohly vyměnit. A to paradoxně i v této pro nás těžké době.