RECENZE: Občas lžu

Občas lžu: Alice Feeney

Veronika Černucká

Amber je upoutána na nemocniční lůžko. Slyší každé slovo, a protože je v kómatu, její návštěvy si neberou servítky. Amber s hrůzou zjišťuje, že v její minulosti je řada tajemství. Kdo je přítel a kdo nepřítel? Může vůbec někomu věřit? A co skrývá ona sama?

Anglická spisovatelka Alice Feeney pracovala jako reportérka, zpravodajka a producentka. Po patnácti letech hektického života usoudila, že je čas na změnu, a vrhla se na psaní knih. Román "Občas lžu" je jejím literárním debutem a myslím, že se shodneme na tom, že se zrodila nová hvězda v žánru psychologického thrilleru. Zároveň nikoho nepřekvapí, že kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků a že se podle ní natáčí televizní seriál. Knihu u nás vydalo nakladatelství Domino.

S psychologickými thrillery se v poslední době roztrhl pytel. Nakladatelé vychází vstříc natěšeným čtenářkám, a pokud náhodou máte obavy ohledně kvality vydávaných knih, v případě románu "Občas lžu" je hoďte na hlavu. Bez přehánění říkám, že jde o mistrovské dílo. Stejně jako je originální a nepředvídatelný děj, je takový i styl vyprávění. Feeney je vypravěčka od Boha a myslím, že v jejím podání by mě bavilo i sci-fi, které vážně nevyhledávám.

V psychologickém thrilleru se očekává, že padouchové lžou, a protřelí milovníci žánru tak nějak očekávají, že lže každý. Jenomže, co když někdo náhodou mluví pravdu? Co když se ve stádu černých ovcí opravdu najde jedna bílá? Autorka bravurně a se škodolibou radostí tahá za nitky a klobouk dolů před tím, kdo by náhodou odhalil všechny její triky. Záměrně říkám "všechny", protože v téhle knize je tak komplikovaný a zašmodrchaný děj, že se nevyplatí přeskočit ani jednu stránku. Když to uděláte, připravíte se o šokující zvrat, a navíc budete totálně mimo.

Můžete mít načteno, kolik chcete, můžete psát vlastní detektivní příběhy, a Feeney vás naprosto převeze. Udělá to s neuvěřitelnou lehkostí a šarmem. Ostatně, i příběh vám odvypráví s určitou nadsázkou, jako by vlastně o nic nešlo. Tahle dáma se nebojí pohrát si se slovy a jejich významy. Doslova jsem se zamilovala do jejích jízlivých glos i do jejích báječných personifikací. Její styl je líbivý, ale zároveň umělecky hodnotný.

"Občas lžu" si budete od počátku vychutnávat, a je proto pravděpodobné, že vás ani nenapadne hledat vodítka a falešné stopy. Těch je tady požehnaně a myslím, že autorku bavilo vám je strkat přímo pod nos. Hovořit o postavách nemá smysl. Stačí vědět, že hlavní postavou je Amber a že dost věcí o Amber a kolem Amber jsou prachobyčejné lži. Správně tušíte, že tu někdo bude tahat za nitky, že tu nebudou chybět zločiny včetně vražd a že se tu objeví i nějaký ten psychopat. Ale nechte se překvapit jejich počtem a jejich totožností.

A hlavně nespouštějte ze zřetele název knihy. Ano, někdo "občas lže", ale vy až do konce nebudete tušit, kdo to je. Nevěřte Amber, nevěřte ani Alici Feeney a nevěřte ani svým instinktům a zkušenostem. A abych vám ještě víc zamotala hlavu, je docela dobře možné, že někdo lže pořád a že si někdo myslí, že lže, ačkoliv zrovna mluví pravdu. Psychologický thriller "Občas lžu" je špička ve svém žánru a nádherně čtivý kouzelnický trik.