RECENZE: Je-li toto člověk

21.06.2019

Je-li toto člověk: Primo Levi

Veronika Černucká

Černovlasý mladíček Primo Levi byl v prosinci 1943 zatčen a krátce nato převezen do Osvětimi. Zde byl vězněn až do 27. ledna 1945. Přežil jen díky neuvěřitelné pokoře a také šťastné shodě okolností. Velitel tábora sháněl chemiky do nové laboratoře a Primo měl v tomto oboru doktorát.

Italský spisovatel Primo Levi (1919 - 1987) vyrůstal v Turíně v zámožné židovské rodině. Po studiích na lyceu se přihlásil na chemickou fakultu, kterou absolvoval i navzdory diskriminačním rasovým zákonům. V roce 1941 složil doktorát z chemie, odstěhoval se do Milána a začal pracovat v oboru. V prosinci roku 1943 byl zatčen za pomoc partyzánům, a když přiznal, že je Žid, byl okamžitě transportován do koncentračního tábora v Osvětimi.

V Osvětimi nebyl nijak dlouho, ale prožil tu toho tolik, že by to vystačilo na několik životů. Pobyt v Osvětimi ho změnil k nepoznání a také z něj udělal spisovatele. Primo totiž v zajetí promýšlel budoucí knihu týkající se života v zajetí. "Je-li toto člověk" vyšla v roce 1947 a poté už nic nebránilo tomu, aby Primo Levi pokračoval v dráze spisovatele. Na svém kontě má řadu úspěšných titulů, ale nechci předbíhat. Tyto informace najdete ve stručném životopise na konci knihy a to, co nás bude zajímat, je pouze kniha "Je-li toto člověk".

Knihu u nás vydalo nakladatelství Leda, a pokud bychom ji chtěli zařadit do škatulky románů, museli bychom přiznat, že jde o román velmi zvláštní. Formálně je "Je-li toto člověk" autobiografie nebo soubor úvah o lidském údělu. Levi sám přiznává, že neměl ambice psát beletrii, ale že se pokusil zachytit život v Osvětimi. Psal o tom, co ho zaujalo, co ho trýznilo a čím se zaobíral ve svých myšlenkách. Psal na přeskáčku, kniha nemá žádný pevný řád, ale o to víc vás zasáhne.

Otřesných svědectví z koncentračních táborů existuje spousta, ale "Je-li toto člověk" se dotkne vaší duše i vašeho srdce. Levi není mstitel, není pomstychtivý, a dokonce se ani nechce litovat. Knihu napsal proto, aby lidé nezapomněli na obyčejné lidi, kteří si nikdy nechtěli hrát na hrdiny. Díky tomu se vžijete do kůže jednotlivých aktérů a budete mít pocit, že Leviho důvěrně znáte. Jeho kniha není patetická a on se naštěstí nehoní za senzací nebo touhou šokovat. Ačkoliv prožil nespočet hrůz, bude vám o nich vyprávět jaksi mimochodem.

"Je-li toto člověk" přináší řadu nových informací o tom, co se v lágrech dělo. Leviho zajímá všednodennost a to, co bych vyzdvihla jako hlavní přínos, je vyprávění o tom, co se dělo po osvobození. Většina podobných knih v tomto okamžiku končí, ale Levi bez příkras popisuje, čím vším si musel projít ve dnech, kdy už bylo jasné, že se blíží sovětská armáda. Levi nepovažuje útěk Němců za šťastný konec, protože na vlastní kůži okusil, jaké to bylo. Desítky tisíc jeho spoluvězňů zemřely během pochodu smrti a mnoho dalších zemřelo v opuštěném táboře kvůli nemocím nebo totálnímu vyčerpání.

Primo Levi je až nepříjemně upřímný a jeho příběh se vám dostane pod kůži, ať už chcete nebo ne. "Je-li toto člověk" je oduševnělý příběh o touze přežít a snaze žít čestně. Díky této knize pochopíte, že je možné žít tak, abyste se za sebe nemuseli stydět i v naprosto extrémních podmínkách. "Je-li toto člověk" probudí vaše lepší já a nejspíš i přehodnotí některé vaše postoje. Vlastně už jen kvůli tomu byste si měli knihu přečíst.