RECENZE: Ztichlý dům

Ztichlý dům: Jenny Blackhurst

Veronika Černucká

U detektivek se předpokládá, že v nich padouchové lžou, až se jim od pusy práší. Četli jste ale někdy příběh, ve kterém lže úplně každý? Příběh, ve kterém nemůžete věřit ani hlavní hrdince? Jestli milujete zamotané zápletky, spiknutí a kouzelnické triky, pak vítejte ve světě Jenny Blackhurst. Její debut "Ztichlý dům" je skvělá ukázka toho, jak ošálit čtenáře a jak ho přinutit, aby příběh zhltl na jeden zátah.

Angličanka Jenny Blackhurst vyrostla ve Shropsihu, kde dodnes žije s vlastní rodinou. Od dětství milovala detektivky a kriminální romány a nikdo z jejích blízkých nepochyboval o tom, že jednou bude psát vlastní příběhy. Thriller "Ztichlý dům" je její prvotinou, a jak sama říká, k napsání ji inspirovaly emoce spojené s narozením syna v roce 2011. Od té doby napsala již několik knih a všechny se po právu staly bestsellery. "Ztichlý dům" u nás vydává nakladatelství Domino, a abych vás nenapínala, řeknu rovnou, že jde o jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem kdy četla.

Autorčinou největší devizou je schopnost vžít se do čtenářů i čtenářek. Na své si přijdou tvrdí chlapáci, stejně jako romanticky založené čtenářky. Blackhurst dokáže najít správnou míru, a tak se nemusíte bát, že by vás udolala akčními honičkami a pěstními souboji. Ačkoliv je příběh dojemný, není to žádný přeslazený románek ve stylu harlekýnek. Ano, láska tu má velkou roli, ale je to láska ve všech podobách a autorka ji zpracovala velmi originálně. Najdete tu řadu intrik a spiknutí, a proto nebudu o knize hovořit jako o psychologickém thrilleru.

Autorka využila postavu "nespolehlivé vypravěčky" týrající se kvůli domnělé vraždě syna, ale její Susan je chytrá ženská, která má pro strach uděláno. Nehnípe se ve svých pocitech, nelituje se, ale poté, co je propuštěna na svobodu, pátrá na vlastní pěst po tom, co se doopravdy přihodilo. Ačkoliv schytává jednu ránu za druhou, jde si za svým a skvělé je, že události glosuje naprosto úžasnými sarkastickými hláškami. Autorka má smysl pro černý humor a Susan nedělá problém utahovat si sama ze sebe, stejně jako z žánru, ve kterém vystupuje.

"Ztichlý dům" je chytrý, emocemi nabitý příběh, který je (díkybohu) napsaný s obrovským nadhledem. Bude to znít paradoxně, ale Susan vás bude bavit a zažijete spolu s ní několik vyloženě komických situací. Vytvoříte si k ní silné citové pouto, což upřímně řečeno, nebývá v detektivkách zvykem. Susan získá několik pomocníků a vy můžete začít tipovat, kdo z nich to myslí upřímně. Autorka se vyhnula klišé, a i když jde o žánrovou literaturu, máte pocit, že čtete scény, jaké ještě nebyly nikdy napsány. Z thrilleru o vraždě vlastního syna se postupně stává plnokrevná klasická křížovka, v níž je nutné odhalit dávné zločiny.

Je úžasné sledovat, jak autorka všechno geniálně naplánovala, poskládala dohromady a pak sepsala tak čtivě, že se od knížky neodtrhnete, dokud nebudete na poslední stránce. "Ztichlý dům" je výjimečný v tom, že si ho s chutí přečtete klidně několikrát za sebou. Při prvním čtení vám bude běhat mráz po zádech a vy budete napnutí tak, že se budete muset napomínat, abyste nepřeskakovali stránky nebo neskočili rovnou na konec. Při druhém čtení si vychutnáte všechny autorčiny triky a fígle, kterými vás dokonale zmátla. Nu a při třetím čtení se konečně můžete věnovat jazyku a stylistice.

Blackhurst je rafinovaná podvodnice a vyloženě ji baví předhazovat vám jednu falešnou stopu za druhou. V tomto příběhu totiž nemůžete věřit nikomu. Záporáci mají lhaní v popisu práce, ale mnohem horší je, že lžou i Klaďasové. Ve finále je z toho nepřehledný galimatyáš, který nedává smysl a nad kterým se budete hlasitě chechtat tomu, že jste byli tak slepí a nechali se napálit. "Ztichlý dům" obsahuje tolik propletených zápletek, že by zlí jazykové mohli tvrdit, že je kniha až překombinovaná, ale o to přece jde, že? Máte-li rádi napínavé příběhy, tahle kniha vás dostane stejně jako mě.