RECENZE: Poupátka

Poupátka: Hana D. Lehečková

Veronika Černucká

Mirek je postarší pán, který na malém městě vede herecký kroužek pro dívky a chlapce. Jeho svěřenci ho zbožňují, i když některé praktiky se jim zdají poněkud zvláštní. Jenomže Mirek má kouzlo osobnosti a pádné argumenty. Mladičké herečky nazývá poupátky a nejraději s nimi hraje ve spacáku hru na kamínka.

Česká spisovatelka Hana D. Lehečková (1980) pochází z jižních Čech, kde se také odehrává děj její nejnovější knihy "Poupátka". Vystudovala obor Teorie a kritika na pražské DAMU. Autorsky debutovala v roce 2012, kdy vyhrála dramatickou soutěž Švandova divadla, které pak uvedlo její hru "V(ý)chod". Kromě divadla se také věnuje rozhlasu. Knižně debutovala v roce 2018 titulem "Co se děje v Podpostelí". Za novelu "Svatá hlava" obdržela v loňském roce Cenu Jiřího Ortena. Aktuální román s autobiografickými prvky "Poupátka" vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou příběhu je jedenáctiletá Františka. Dívka je na první pohled tuctová puberťačka s nadváhou a pocitem, že jí nikdo nerozumí. Táta je věčně v práci, máma je věčně nabroušená a brácha je totální asociál, který se narodil pouze proto, aby jí ztrpčoval život. Františka má nejlepší kamarádku Magdu, ale jak se zdá, kamarádka se jí v poslední době vyhýbá. Františka naštěstí objeví vášeň pro amatérské divadlo vedené zkušeným Mirkem. Pasáže, kde Františka líčí své každodenní trampoty, působí jako deníkový záznam. Dívka si nebere servítky, je vulgární jako onen pověstný dlaždič, a tak se možná konzervativní čtenáři občas začervenají.

Vyprávění je ale díky tomu autentické, svižné a okamžitě vás vtáhne do děje. Navzdory hovorovému jazyku a jadrným výrazům tu nechybí jistá poetika, a hlavně bezbřehá a dojemná naivita. Františka je nezkušená dívenka a my začínáme tušit, že se v jejím životě objevilo zlo. Františka nám s otevřeností vypráví o všem, co se děje v amatérském souboru, přičemž na všechno nahlíží očima jedenáctileté dívky. A to dívky, která si neuvědomuje, že začíná podléhat Mirkově šarmu. Autorka je v tomhle ohledu poněkud cynická a rozhodně si nebere servítky. Čtenář tuší, že má co do činění s protřelým pedofilem, a tragické je, že to tuší i dívčino okolí.

Jenomže jsme na malém městě a tam se věci řeší jinak. Tak nějak podomácku. Rozvod je sprosté slovo, hádky rodičů jsou na denním pořádku a proč lynčovat někoho, kdo se tak obětavě stará o své herečky? Kdyby se Mirek choval opravdu špatně, už dávno by se o tom vědělo, ne? "Poupátka" jsou zneklidňující příběh, který tne do živého. Autorka ostře kritizuje naši zaslepenost, maloměšťáctví a pokrytectví. To nejhorší ale není to, co Mirek provádí svým poupátkům. Mnohem horší je to, jak mladičké dívenky soutěží o jeho přízeň a předhání se v tom, která se stane jeho favoritkou. Františka si neuvědomuje, jaký na ni má Mirek vliv. Ten s dívkami manipuluje psychicky i fyzicky, aby dosáhl svého cíle. Otázka je, zda si to někdo uvědomí a najde odvahu s tím něco udělat.

"Poupátka" jsou inteligentní a výborně vybudovaný příběh, na který budete myslet ještě dlouho poté, co dočtete poslední stránku. Hana D. Lehečková se dokáže vcítit do svých hrdinů, píše velmi sugestivně a z jejích "Poupátek" doslova tryskají potlačované emoce. "Poupátka" jsou niterná a hodně psychologická. Člověka až zamrazí, když si uvědomí, co všechno se kolem nás děje. Myslím, že k této knížce se budete často vracet. Vlastně už jen proto, že nápadně připomíná romány pro mladé dívky, jaké vycházely, když jsme dospívali (nebo spíše dospívaly). Pokud máte doma slečnu ve věku Františky, dejte jí "Poupátka" přečíst. A pokud zatouží po hodinách herectví, důkladně si prohlédněte jejího učitele.