RECENZE: Poslední hodina

16.11.2017

Poslední hodina: Jeffery Deaver

Veronika Černucká

Stále tvrdím, že některé profese přímo vybízejí ke spisovatelskému řemeslu. Novináři si vypilovali úderný a zkratkovitý styl plný překvapivých point. Právníci jsou jako vypravěči přesní, originální a nečiní jim problém vtáhnout vás do děje. Jeffery Deaver je novinář a zároveň právník a jeho "Poslední hodina" je mistrovská ukázka toho, jak mají vypadat thrillery.

Američan Jeffery Deaver (1950) inklinoval k psaní odmalička, svůj první román vytvořil již v jedenácti letech. Žánrově se rozhodl pro thriller, protože cítil, že je v něm největší potenciál. Po absolvování žurnalistiky pracoval nějakou dobu jako novinář, ale cítil, že to není to pravé ořechové. A tak se rozhodl, že vystuduje práva. Opět úspěšně absolvoval a několik let se pohyboval v oboru. V roce 1990 se stal spisovatelem z povolání a od té doby napsal přes dvě desítky románů.

Jeho knihy získaly řadu prestižních cen, některé byly zfilmované a Deaver se prosadil i jako teoretik žánru a tvůrce antologií, do kterých přispívá spolu se svými méně slavnými kolegy. Deaverovy romány jsou běžně překládány do téměř třiceti jazyků a pravidelně se drží na nejvyšších příčkách žebříčků prodejnosti. Deaver si potrpí na série a některá díla vydal pod pseudonymem. V aktuální novince z nakladatelství Domino vystupuje Lincoln Rhym, který se českým čtenářům představuje již po třinácté.

Lincoln Rhym je snadno zapamatovatelná postava už proto, že je upoutaný na invalidní vozík a plně závislý na pomoci svého ošetřovatele. Tělo ho sice zrazuje, ale jeho geniální mysl funguje dokonale. I nyní je jeho parťákem atraktivní policistka Amélie Sachsová. Amélie je ostrá jako břitva, ale Deaver se ji rozhodl ukázat i jako komickou figuru. Jde o to, že pátrání po vyšinutém vrahovi zavede naši dvojici do Itálie, kde si tamní policisté nenechají kecat do práce. Skvělou postavou je ambiciózní příslušník Lesnického sboru Ercole Benelli stejně jako popudlivý prokurátor Dante Spiro.

Italští policisté pocházejí z různých sborů, a tak mezi nimi panuje nevraživost. A teď si představte, že mezi rozhádané temperamentní policisty vtrhne Amélie se svými manýry a pocitem, že ženy jsou stejně schopné jako muži. Vyšetřovatelé se častují ironickými průpovídkami a čtenář se dobře baví. Na druhou stranu je "Poslední hodina" temná stejně jako vrahova duše. Deaver vám sice prozradí jeho jméno, ale všichni tušíme, že jde pouze o trik, abychom byli na konci o to více překvapení. Vodítka k řešení jsou roztroušená v celém textu, ale autor je skryl tak chytře, že je neodhalíte. Na jednu stranu se k vám zachoval férově, ale protože je to Deaver, neodpustil si pár fíglů a faešných stop.

Příběh je nepředvídatelný a "Poslední hodina" může sloužit jako učebnice blufování. Podobně nepředvídatelný je i autorův styl. Ten je snad v každé kapitole jiný, svěží a třaskavý. Deaver se nebojí využít všechny roviny jazyka a nedělá mu problém spojit básnické výrazy s argotem nebo policejním žargonem.

Nuda u něj rozhodně nehrozí a vy "Poslední hodinu" zhltnete na jeden zátah, i když je to pěkný tlouštík. Kniha je skvělá po obsahové stránce a po stránce stylistické je snad ještě lepší. Pokud koketujete se spisovatelským řemeslem, klidně ji pojměte jako praktickou učebnici psaní. Deaver holt umí a opět nám dokázal, že se nemusí obávat konkurence.

Knihu koupíte ZDE