RECENZE: Neobvyklý typ (něco málo povídek)
Neobvyklý typ (něco málo povídek): Tom Hanks
Veronika Černucká
Amerického herce Toma Hankse netřeba představovat. Tenhle chlápek jde z filmu do filmu a na svém kontě má dva Oscary. Když prozradil, že píše povídky, na jeho literární debut čekal celý svět. Literární kritici i čtenáři si kladli oprávněnou otázku: Jaká ta knížka bude?
Tom Hanks (1956) začínal jako divadelní herec, ale od roku 1979 se věnuje výhradně filmu. Na svém kontě má desítky rolí a za své herecké umění dostal dva Oscary. Jen byl za film "Forrest Gump" a druhý za film "Philadelphia". Hanks je také režisérem, producentem a nadšeným sběratelem starých psacích strojů. "Neobvyklý typ (něco málo povídek)" je jeho literární debut. Povídkovou knihu právě vydává nakladatelství Domino.
Je mi jasné, že knížka takto slavného herce bude už od počátku pod drobnohledem. Mnozí budou mít velká očekávání a jiní mohou být skeptičtí. Řekla bych, že Hanks při psaní zapomněl na celý svět a své příběhy psal tak, jak cítil a potřeboval. Vykašlal se na příručky o psaní, ignoroval dobře míněné rady ohledně toho, které náměty frčí, a nejspíš si nedělal těžkou hlavu z rad svých literárních agentů. Ostatně, on je jeden z milionu, kdo si to mohl dovolit.
Jeho povídky jsou nádherně nekomerční, surové a zároveň nesmírně citlivé. Hanks je vnímavý vypravěč se smyslem pro detail, a ačkoliv je šikovný stylista, z některých povídek na vás dýchne záměrná nemotornost. Vím, že bych to neměla říkat, ale v takovýchto chvílích jsem si vybavila jeho Forresta Gumpa. Lišil se, ale netrvalo dlouho a vy jste se do něj bláznivě zamilovali. Podobné je to i s touto knihou. Budete si muset zvyknout, že autor své povídky vypráví jinak, ale potom je nedáte z ruky.
Protože se to od slavného Toma Hankse čekalo, několik příběhů je ze života slavných. Některé povídky jsou smutné, jiné optimistické, ale u všech budete mít pocit, že čtete pohádku. Hanks si o světě filmu a o celebritách nedělá žádné iluze. Dokáže být tvrdý, dokáže se vysmívat nešvarům, a jestli něco nepotřebuje, potom je to falešné pozlátko a šťastný konec za každou cenu.
Paradoxně mě ale ještě víc bavily povídky o obyčejných smrtelnících. Je to, jako kdybyste se v knize našli vy, nebo vaši kamarádi či sousedé. Je neuvěřitelné, jak se Hanks dokáže vcítit do osamělého člověka, který nemá peníze ani slávu a který marně čeká na lásku. Autor si váží každičké bytosti a s neuvěřitelnou pokorou píše o všedních věcech. Jeho postavy řeší řadu problémů a nám je umožněno na chvíli nahlédnout do jejich srdcí a duší. V knize najdete i jiný typ povídek a některé se liší i svou formou.
Celkově jde o mimořádně zdařilou knihu. Hanks je herec od Pánaboha a rozhodně nepřišel zkrátka, ani když se rozdával talent na psaní. To, co mu sedí, jsou niterné monology a líčení životních eskapád. Dokáže se vžít do svých postav, rozumí jim a miluje je i navzdory jejich špatným vlastnostem. Dokáže vypointovat i banální epizodu a jeho největší devizou je, že vás dokáže přesvědčit o tom, že všechno má nějaký vyšší a hlubší význam.
To, čeho by se měl do budoucna držet, jsou psychologické povídky (nebo romány). Jeho prvotina je nesmírně vyzrálá a vy mu budete celou dobu viset na rtech. "Neobvyklý typ (něco málo povídek)" si vás podmaní neobvyklou krásou, křehkostí a neuvěřitelným člověčenstvím.