RECENZE: Nech mě jít

Nech mě jít: Edward Docx

Veronika Černucká

Louis je vzorný syn a v rámci možností i vzorný bratr. Pro svého otce by udělal cokoliv, protože ho nadevše miluje. Jak se vyrovná s myšlenkou, že otce postihla nevyléčitelná smrtelná choroba? Dokáže ho podpořit v jeho rozhodnutí spáchat asistovanou sebevraždu? Otec se synem vyráží na dlouhou cestu, během které si musí říct všechno, co nestihli.

Anglický spisovatel Edward Docx (1972) má na svém kontě již několik knih, které byly čtenářsky velmi úspěšné a které byly nominovány na prestižní literární ceny. Kromě psaní beletrie se věnuje žurnalistice a publikuje v anglických a amerických časopisech. Román "Nech mě jít" vydává nakladatelství Domino, a pokud bych měla knihu žánrově zařadit, nejvíce k ní sedí označení filozofický román.

Ačkoliv kniha má našlápnuto k obrovskému úspěchu, rozhodně nejde o komerční záležitost. "Nech mě jít" má všechny znaky umělecké literatury a jedná se vskutku o literární skvost. Je to lahůdka, nad kterou strávíte několik naplněných dní, během kterých budete přemýšlet, bilancovat a přehodnocovat. "Nech mě jít" ocení nároční a zmlsaní čtenáři, kteří se jen tak s něčím nespokojí. Číst tenhle román není vůbec jednoduché a přiznám se, že jsem si několikrát musela dopřát pauzu, abych vstřebala hloubku myšlenek.

"Nech mě jít" je výpovědí o tom, co znamená být člověkem. Autor si nehraje na chytráka, nemá tendenci vás přesvědčovat o své pravdě, ale vy se přistihnete při tom, že si kladete otázky po smyslu existence. Umírající tatínek hlavního hrdiny je na první pohled bručoun a prudič, ale vy si ho zamilujete a budete netrpělivě čekat na každou jeho ironickou hlášku nebo cynický šleh vůči své rodině. Starý pan Lasker celý život přednášel anglickou literaturu na univerzitě a jeho sarkastické hlášky dokáží být velmi trefné a zároveň vtipné.

Louisův otec má svérázné názory na světové dění, na dějiny, na náboženství i medicínu. Upřímně řečeno, on má názor na všechno. Vyžívá se v intelektuálních polemikách a jeho cílem je každého umlátit argumenty. Jeho synové to s tímhle konzervativcem a šovinistou neměli nikdy jednoduché a vy se budete postupně dozvídat, co se kdysi přihodilo. "Nech mě jít" nemá ambice stát se thrillerem plným zápletek, ale i tak vás jednotlivá odhalení zasáhnou na nejcitlivějším místě. Příběh je neuvěřitelně lidský, a i když se všechno točí kolem cesty do Švýcarska, budete se kochat dalšími a dalšími rovinami, které tu budete nacházet.

Mezi postavami je řada nevyřčeného a každý z aktérů si musí uvědomit své místo v životě a svou roli v životech svých příbuzných. Něco bolí, něco vás dojme, ale jak říká starý pán, takový je už holt život. Louis se jako jediný ze tří bratrů nabídl, že otce podpoří při euthanasii, ale cesta na kliniku je daleká a může se při ní stát spousta věcí. Nevím, která postava vám bude nejsympatičtější, ale pro mě to je jednoznačně starý pán.

Navzdory tomu, že umírá, si dokáže užívat života jako málokdo. Svůj postoj se snaží vnutit synům, ale otázka je, zda se si ho nechají vnutit. Trpkou pravdou je, že si děti nenechají od svých rodičů radit. A to ani v případě, že by ten rodič měl zkušeností na rozdávání a před sebou jen pár dní života. Máte-li rádi moudré jedince a jejich životní příběhy, potom si román "Nech mě jít" rozhodně nenechte uniknout. Jde o oduševnělé čtení s ponaučením, které má co nabídnout všem generacím.