RECENZE: Můj syn terorista
Můj syn terorista: Ondřej Kundra, Tomáš Lindner
Veronika Černucká
"... Kdybych mohla skočit v čase zpátky, řekla bych synovi, že skutečný ráj leží právě tady, doma, u mých nohou..." Dokážete si představit, jak byste reagovali vy, kdybyste se dozvěděli, že váš potomek zahynul během teroristického útoku coby radikální muslim?
"Můj syn terorista" z nakladatelství Biz books je společnou prací dvou českých novinářů. Ondřej Kundra i Tomáš Lindner pracují v týdeníku Respekt, kde Kundra vede domácí redakci a jeho kolega Lindner má na starosti zahraniční rubriku. Jejich populárně naučná publikace vznikala řadu dlouhých měsíců a vyžádala si nejen seznámení se s rozličnými statistikami a fakty, ale také cestování po mnoha zemích. Téma terorismu je zde nahlíženo z pozice rodičů, kteří si až příliš pozdě uvědomili, že jejich potomci konvertovali k islámu a stali se z nich teroristé.
V dnešní době působí v Evropě pět tisíc mladých lidí, kteří se shlédli v Koránu a kteří se rozhodli vést svatou válku. Nyní si možná říkáte, že jde o děti přistěhovalců, ale opak je pravdou. Rodiny těchto teroristů žily v Evropě stovky let, a pokud se angažovaly v nějakém náboženství, šlo v drtivé většině případů o křesťanství. Autoři společně s psychology, sociology a experty z řad policistů dumají nad tím, co všechno se musí stát, aby se normální člověk jednoho dne rozhodl, že odjede do Sýrie, kde bude bojovat po boku lidí, se kterými nemá pranic společného.
Autoři zjistili skutečně zajímavé informace. Věděli jste například, že čtyřicet procent odsouzených teroristů prokazatelně trpí Aspergerovým syndromem? Budoucí teroristé se rekrutují převážně ze střední společenské třídy a vesměs jde o děti, na které jejich rozvedení rodiče neměli příliš času. Někteří se zalekli svobody a dali přednost striktním pravidlům Koránu, jiní našli mezi teroristy náhradní rodinu. V devadesáti devíti procentech je řeč o mladých mužích, ale výjimkou nejsou ani ženy. Autoři uvádí příklad svobodné matky Laury, která odjela do Sýrie se svým novým přítelem. Její příběh dopadl vcelku dobře. Žena se vrátila a s pomocí podpůrných organizací začala nový život.
Jiní takové štěstí nemají. Většina mladých mužů umírá během teroristických útoků a jejich blízcí se o jejich smrti dozvídají převážně ze sociálních sítí. Rodiče se své poblouzněné potomky snaží vykoupit, někteří najdou odvahu své ratolesti vyhledat, ale všeobecné mínění je bohužel takové, že když se z vašeho potomka stane terorista, nemáte příliš šancí na jeho záchranu. V problematice se samozřejmě angažují i tajné služby všech evropských států, ale faktem je, že terorista v cizině je pro ně mnohem menší riziko než terorista ve vlastní zemi. Co se týče České republiky, tak zde fungovalo sedm extrémistů, o kterých měla BIS veškeré dostupné informace a nespouštěla z nich oči.
V knize je uvedený i příběh prvního českého teroristy, který byl za své sympatie k islámu odsouzený na několik let nepodmíněně. Jan Silovský jednoho dne oznámil, že se vydává na delší výlet, a jeho matka se velice divila, když se dozvěděla, že syn byl zadržený na letišti s tím, že hodlá bojovat po boku svých druhů ve svaté válce. U soudu Silovský nijak nezapíral, že je rozhodnutý vraždit křesťany, a i když později svou výpověď pozměnil, soud jej poslal do vězení.
"Můj syn terorista" je nesmírně aktuální publikace, která na téma terorismu nahlíží úplně jiným způsobem, než na jaký jsme byli dosud zvyklí. Svědectví matek, které přišly o své syny, jsou naprosto otřesná a i otrlý cynik si uvědomí, že je nejvyšší čas udělat všechno možné pro to, abychom nedopadli jako naši západní nebo severní sousedé, u kterých probíhají naprosto legální nábory nových teroristů. Pokud nemáte klapky na očích, pak je i vám jasné, že terorismus je blíž, než jsme si mysleli. Ano, dá se s ním bojovat, ale měli bychom to udělat hned, abychom se nevřítili do záhuby.
Knihu koupíte ZDE.