RECENZE: Madona z hor

07.05.2018

Madona z hor: Elise Valmorbida

Veronika Černucká

Pětadvacetiletá Maria z italských hor vždy snila o hodném a pohledném manželovi. Jenomže její otec jí přivedl muže, který o ni nejeví přílišný zájem. Maria mu porodí několik dětí, stará se o domácnost i o obchod a je svým způsobem spokojená. Do jejího života však vstoupí druhá světová válka.

"Madona z hor" z nakladatelství Domino je kniha, kterou se nám poprvé představuje autorka Elise Valmorbida. Ta vyrůstala v Austrálii, nyní žije v Anglii, ale pro své románové vyprávění si vybrala Itálii, kde žili její předci. Valmorbida má na svém kontě již několik knih, ale "Madona z hor" je první, která vychází i v českém překladu. Autorka je vyzdvihována za schopnost naslouchat a poutavě vyprávět příběhy na první pohled obyčejných lidí, kteří se museli vypořádat s historickými událostmi.

"Madona z hor" zdařile navázala na tradici italského neorealismu a je otázkou, zda vás chytí za srdce více než slavná "Horalka" od Alberta Moravia. Oba romány mají mnoho společného, ale tipla bych si, že moderním čtenářkám (i čtenářům) bude o něco srozumitelnější právě Maria. Osudy hlavní hrdiny můžeme sledovat od roku 1923 do roku 1950, přičemž autorka vždy přizpůsobila jazykové prostředky a styl vyprávění obsahu. Začátek knihy díky hojným přirovnáním, zdrobnělinám a převyprávění historek připomíná pohádku, což perfektně koresponduje s touhami mladé hrdinky.

Marie je plná očekávání a těší se na svoji budoucnost po boku muže, kterého jí podle zvyku vybere otec. Otec je obchodník, a tak nepřichází v úvahu, aby se jeho dcery provdaly pod svou úroveň. Achille je sympatický a pohledný mladík, ale Marii je souzeno, aby až několik let po svatbě zjistila, jaký je doopravdy. Ve třicátých letech se začíná rozmáhat fašismus a brutálním způsobem se mění i styl vyprávění. Z původní selanky se stává drsný příběh, v němž si i Maria prožije několik tragédií.

Pokud čekáte romantický příběh z žánru červené knihovny, potom vás bohužel zklamu. "Madona z hor" je místy sentimentální, chytí vás za srdce a donutí vás plakat, ale celkově jde o reálně působící příběh ženy, která musela mnohokrát zatnout zuby a která se musela naučit používat ostré lokty. Hodně věcí je zde polemických a donutí vás přemýšlet. Hlavní otázka je: Byla by Maria taková, kdyby se její životní příběh odvíjel jinak? Nechci vám nic podsouvat, proto ji nebudu charakterizovat ani jako oběť okolností, ani jako hrdinku, anebo ženu, které zkamenělo srdce.

Názor nechť si udělá každý sám. Každopádně je Marie postava, která s přehledem utáhne celý román, a umím si představit, že by Valmorbida napsala pokračování. "Madona z hor" je typem příběhu, který je i o vás. Dotkne se vašeho srdce i duše a neexistuje šance, že byste si zachovali odstup. Maria i její blízcí jsou záměrně rozporuplné postavy, protože tak má kvalitní literatura fungovat. Maria si během celé knihy povídá se soškou Madony z hor, a i když ji Madona (spolu s vámi) bude varovat, aby nedělala to, co má v úmyslu, Maria si nenechá poradit.

"Madona z hor" je chytrý a emocionální příběh o podstatě člověčenství. Maria ukazuje, jak jsme silní, jak bychom mohli být silní, anebo jak si myslíme, že jsme silní. Dokážeme vzdorovat osudu? Které zlo je větší? To, které máme na dosah ruky, nebo to, které semele celé národy? A co je vlastně štěstí? Žít podle svých zásad? Nikdy neohnout hřbet, anebo udělat všechno proto, aby byli naši blízcí spokojení?

Knihu koupíte ZDE.