RECENZE: Klub sebevrahů
Klub sebevrahů: Rachel Hengová
Veronika Černucká
Běžně se dožívají stovky let. Jsou krásní, zdraví a úspěšní. Jen naprostí vyvrhelové umírají na selhání orgánů. Společenská smetánka se těší, že se z nich brzy stanou privilegovaní nesmrtelní. Taková je i Lea. Jenomže to by se nesměla setkat se svým otcem, který jí ukáže odvrácenou stranu ráje.
Spisovatelka Rachel Hengová (1988) se narodila a vyrostla v Singapuru. Po studiích v Americe zakotvila v Anglii, kde pracovala ve finančním sektoru. Nyní žije v Texasu, dokončuje studia scenáristiky a tvůrčího psaní a zveřejňuje kratší prózy a eseje. Sci-fi thriller "Klub sebevrahů" je její románový debut. Vyšel v minulém roce, byl přeložen do dvanácti jazyků a my pochopili, že autorku čeká skvělá literární kariéra. Knihu u nás vydalo nakladatelství Leda.
"Klub sebevrahů" je napůl filozofický a napůl hororový příběh o tom, jaké by to bylo, kdyby lidé žili věčně. Jiní autoři s problematikou koketují, ale Hengová vytvořila plně funkční svět, kde je všechno promyšlené do nejmenších detailů. A přiznejme si, že je to svět hodně podivný. Na jednu stranu tu máme vyvolené, kteří mají přístup k prvotřídní lékařské péči. Díky ní a své genetické výbavě žijí stovky let, aniž by je trápily stařecké neduhy. Elita se může těšit na věčný život a málokdo z nich se zajímá o to, jak se vede méně šťastním.
Společnost je rozdělená do několika kast. Pokud se narodíte jako běžný občan, máte prostě smůlu. Vaše genová výbava naznačuje, že můžete onemocnět, a tak se o vás stát nijak nestará. Buď umřete, nebo žijete v nesnesitelných bolestech. Ano, můžete si koupit orgány na černém trhu, můžete je vyměnit, ale riskujete, že vás nový orgán bude jednou udržovat při životě i ve chvíli, kdy už to dávno nebudete vnímat. A co potom? Stát by vás mohl rozebrat na součástky, ale kdo z příbuzných by to dovolil?
Postavy knihy si uvědomují všechny problémy, a tak si hrstka z nich vytvoří Klub sebevrahů. Stanou se z nich psanci, hlídá je takzvaný Dozor, a pokud jde o někoho z horních příček společnosti, stát dá jasně najevo, že své oponenty nebude nijak podporovat. Čtenář si souběžně s tím uvědomuje, že čte děsivý román o diktatuře, jaká nemá obdoby. Všichni o vás všechno ví, váš život je nalinkovaný, vy se bojíte hovořit se špatným člověkem a donášení je na denním pořádku. Bude vám běhat mráz po zádech, a pokud jste jako já zažili bývalý režim, udělá se vám špatně od žaludku.
Hlavní hrdinka Lea se domnívá, že má jasno. Její život je privilegovaný. Její tělo je dokonale fungující stroj, po otci z Asie podědila exotické rysy a na rozdíl od svého bratra se narodila jako živec. Už dvacet let (nedivte se, jí samotné je rovných sto) chodí s bohatým a atraktivním mladíkem. Všechno nasvědčuje tomu, že se z nich stanou nesmrtelní. Kdyby se jim to náhodou nepodařilo, určitě se to povede jejich dětem díky poděděným genům. Jenomže Lea se setkává se svým otcem, který kdysi zmizel z jejího života. Události naberou rychlý spád a Lea se musí rozhodnout, co dál. V jiném thrilleru by řešila své přežití, ale o to tady právě jde. Lea je k přežití přímo předurčena. Otázka je, jaký ten život bude.
"Klub sebevrahů" je na jednu stranu temný a brutální příběh. Na druhou stranu je to chytré a promyšlené filozofické čtení o údělu člověka. Nikdo nepochybuje, že je Lea člověk, ale je i lidská? Dokáže svobodně jednat, anebo o ni rozhoduje systém? V příběhu nechybí několik tajemství a to, jak minulost ovlivňuje přítomnost Ley, by vystačilo i na zdařilou detektivku. Máte-li rádi originální a napínavé čtení, rozhodně si tuto knihu nenechte ujít. Čeká vás nevšední zážitek a hodně probdělých nocí nad otázkou: Co bych dělal, kdybych byl Lea?