RECENZE: Do posledního dechu

26.03.2018

Do posledního dechu: Robert Bryndza

Veronika Černucká

Na Facebooku se skrývá pod falešnými profily a jeho oblíbenou aplikací jsou seznamky. Na těch si vytipuje atraktivní dívky, které potom brutálně zavraždí. Těla pohodí mezi odpadky a dobře se baví tím, že policie nechce ani slyšet o tom, že v Londýně řádí sériový vrah. Jediný, kdo je mu na stopě, je svérázná šéfinspektorka Erika Fosterová.

Robert Bryndza je mladý britský autor, který dlouhodobě pobývá na Slovensku se svým manželem Jánem. V literatuře se prosadil díky divadelním hrám, které se hrály v Anglii i Americe. Od psaní dramat přešel k filmovým scénářům a přes ně se dostal k žánru krimi. Jeho detektivní debut, krimi román "Dívka v ledu" zaznamenal nebývalý úspěch. Nadšení z něj byli čtenáři i literární kritici. Novinka "Do posledního dechu" je čtvrtý díl volně navazující série a Bryndza v něm opět dokázal, že dokáže strhnout čtenáře bez rozdílu věku. Knihu vydalo nakladatelství Grada.

V "Dívce v ledu" se nám poprvé představila vyšetřovatelka a věčná průšvihářka Erika Fosterová. Erika pochází ze Slovenska, v Anglii žije více než pětadvacet let a v práci si už vybudovala pověst neúplatné a schopné policistky. Tahle dáma má ostré lokty, pěkně proříznutou pusu a za nic na světě nedokáže pochopit, proč by neměla dosáhnout stejně zářivé kariéry jako její mužští kolegové. Jestli něco nesnáší, tak jsou to patolízalové a pokrytci, kterým jde pouze o veřejné mínění a nijak je nezajímá, jestli bude viník potrestán.

V tomto díle je Erika konfliktnější než kdy jindy. S chutí zastrašuje, vydírá a posmívá se těm, kteří nejsou tak odvážní jako ona. Konflikty na sebe nenechají dlouho čekat a Erika bude mít co dělat, aby si pod sebou nepodřezala větev. Na její straně je pouze hrstka kolegů, zatímco drtivá většina jejích šéfů ji nenávidí. Bryndza je velmi upřímný autor, který si nebere servítky a nazývá věci pravými jmény. V jeho pojetí nejsou policisté za hrdiny, ale za intrikáře nebo dokonce zločince. Možná by na tom nebylo nic zvláštního, nebýt toho, že si zcela záměrně vybírá formu krimi románu, který je založený na policejním vyšetřování.

Erika opět pátrá po sériovém vrahovi s podivnými choutkami, ale na rozdíl od předchozích dílů je vrahova identita odhalena poměrně brzy. Bystrý čtenář bude něco tušit už od začátku, ale "Do posledního dechu" je paradoxně příběh, který vás pohltí i bez ohledu na to, že není nutné dedukovat, kdože je vrahem. Síla příběhu je totiž v něčem jiném. Hodně prostoru dostala Erika, a co se týče detektivní linie, je zajímavé sledovat, covyšetřovatelé podniknou pro to, aby chytili vraha. Erika si svým počínáním udělá nepřátele nejen z příbuzných obětí, ale tentokrát jí není nakloněno ani veřejné mínění. Některé věci se totiž neříkají nahlas a Erika nechápe, že by měla občas držet jazyk za zuby.

Ačkoliv se příběh odehrává v Anglii, autor si vybral aktuální téma zneužití sociálních sítí a vám bude běhat mráz po zádech, když si představíte, že se tohle všechno mohlo klidně odehrát i u nás. Bryndza ani Erika vás nebudou nijak šetřit. Pár věcí vás bude šokovat, něco bude hodně nechutné, ale nikdo nemůže říct, že si to autor vycucal z prstu. "Do posledního dechu" je plnokrevný román, ale jeho zkrácená verze by klidně mohla být novinovým článkem v rubrice Krimi. Všechno je tu až příliš reálné a vás vyděsí, čeho všeho jsou lidé schopní. Pokud máte rádi napětí, potom je "Do posledního dechu" trefou do černého.

Knihu koupíte ZDE