RECENZE: Bronzové oko

Bronzové oko: Panagiotis Agapitos

Veronika Černucká

Píše se rok 833 a my se nacházíme ve starořecké Soluni. Právník byzantského císaře a zároveň amatérský vyšetřovatel Leon sem přijíždí, aby přišel na kloub čachrům místního arcibiskupa. Krátce po jeho příjezdu dojde k první vraždě a další na sebe nenechají dlouho čekat. Kdo jiný než Leon dokáže odhalit a usvědčit brutálního vraha?

Panagiotis Agapitos (1959) je profesorem byzantské literatury a kultury na Kyperské univerzitě. Jako spisovatel je uznávaný pro svou sérii historických románů s tajemstvím, které se odehrávají v 9. století. "Bronzové oko", které právě vydává nakladatelství Vyšehrad, je druhým dílem této úspěšné série a volně navazuje na předchozí román "Ebenová loutna".

Agapitos čerpá ze starých textů, snaží se být co nejvíce autentický, ale psaní beletrie mu znesnadňuje fakt, že nemá na co navázat, protože byzantská literatura nezná pojem "detektivka". Žánrově jeho knihy připomínají případy "Soudce Ti", ale jeho kolega Robert van Gulik měl štěstí, že ve staré Číně existovaly napínavé příběhy založené na vyšetřování. "Bronzové oko" je thriller, kriminální román i klasická detektivka - hádanka.

Hlavní detektivní zápletka je nadčasová a univerzální, a pokud bychom odhlédli od historických kulis, příběh by se klidně mohl odehrávat v současné České republice. V čem je zásadní rozdíl, to jsou vyšetřovací metody a druhy trestů. Na náš současný vkus jsou poměrně brutální, a tak se prostě smiřme s tím, že jsme se ocitli v době, kdy se sebemenší prohřešek trestal useknutím ruky nebo mučením.

Nejdůležitější je tu vyřešit několik na první pohled nesouvisejících vražd, k čemuž Leonovi pomáhají pouze rozhovory se svědky a podezřelými. "Bronzové oko" je drsné, přímočaré, ale paradoxně i poetické a okouzlující. V knize nechybí řada dojemných momentů a zrovna Leon je postava, která vyvolá emoce a se kterou nebudete mít nejmenší problém se ztotožnit. Tenhle vyslanec byzantského císaře Theofila je vzdělancem a také milovníkem poezie a hudby.

Poněkud úsměvný je fakt, že třiatřicetiletý Leon je zde vylíčen téměř jako stařec nad hrobem. Podle mnohých je už dávno za zenitem a i jeho blízcí mají jasno v tom, že v takhle požehnaném věku se už nikdy neožení ani nezplodí děti. Což je věc, o které Leon uvažuje stále častěji. V Soluni se setkává se svou dávnou láskou a my tušíme, že ho čeká zcela zásadní rozhodnutí. Láska a rodina jsou tu velmi důležité a prozradím, že jsou i součástí detektivní zápletky.

Zápletka je vystavěná podle zásad klasických hádanek a je tak komplikovaná a rafinovaná, že by se za ni nemusela stydět ani Královna detektivek Agatha Christie. První obětí je člověk z nejvyšších politických kruhů a Leon se při své práci setká s rozličnými společenskými třídami. Musí obstát mezi společenskou smetánkou stejně jako mezi duchovními v klášterech. Mezi podezřelými a svědky jsou žebráci, blázni ale i místní elita a boháči.

Leon nemá k dispozici žádnou techniku a vlastně ani vyškolený tým. Při práci mu pomáhají jeho podřízení, a jak se zdá, Solunští mu budou spíše házet klacky pod nohy. Někdo mocný tu tahá za nitky, manipuluje s ostatními a neštítí se ani vraždy svých nejbližších jen proto, aby dosáhl svého cíle. Leon plní funkci Velkého detektiva a vy se můžete těšit na řadu záhad, které objasní jaksi mimochodem. Autor si s vámi hraje jako kočka s myší a málokdo je tím, za koho se vydává.

Pokud máte rádi napínavé a mrazivé detektivky anebo historické romány, "Bronzové oko" bude trefou do černého. Panagiotis Agapitos vypráví poutavě, svižně a je velmi dobře, že jeho série z Byzantské říše našla své fanoušky i mezi českými čtenáři. Leon je chlápek, který se nebude nijak snažit získat vaše sympatie, ale paradoxně docílí toho, že si ho zamilujete, vypěstujete si na něm závislost a budete se těšit na jeho další dobrodružství.

Knihu koupíte ZDE.