RECENZE: Živel

08.10.2017

Živel: Jess Kiddová

Veronika Černucká

Mysteriózní horor? Klasická detektivka hádanka? Humoristický román? Báseň v próze? Jess Kiddová se s chutí vykašlala na všechna pravidla z teorie literatury a vytvořila něco, za co ji budete milovat.

Angličanka Jess Kiddová (1973) sice vyrostla v Londýně, ale její předkové pocházejí z Irska, a tak nepřekvapí, že si pro svůj debut vybrala svérázné postavy Irčanů. Detektivní román "Živel" u nás vydalo nakladatelství Host a Kiddová v něm uplatnila všechny zásady, které prosazuje jako učitelka literatury a tvůrčího psaní. Podle ní by se autor detektivky neměl omezovat na pravidla žánru, ale měl by využít všechny postupy, jaké literatura nabízí. "Živel" je tak trochu jiná detektivka, ale věřte mi, že si autorčin styl zamilujete a že její prvotinu zhltnete na jeden zátah.

Pokud bychom hodnotili pouze samotný děj, "Živel" má velmi blízko ke starým dobrým klasickým detektivkám od Agathy Christie. Kiddová však žánr pojala po svém, a tak vzniklo cosi, co vám místy bude připomínat spíše parodii. Hrdinové neváhají pronášet vtipné metatextové průpovídky o příběhu, ve kterém sami vystupují, a nouze tu není ani o ironické hlášky rýpající například do slečny Marplové. Dost scén by obstálo i v hororu, ale Kiddová všechno popsala tak poeticky, až máte pocit, že si vychutnáváte báseň v próze.

Její líčení přírody jsou doslova úchvatná a marně přemýšlím, který z tvůrců tzv. vysokého umění dokázal napsat něco podobného. Personifikovaná příroda je jednou z významných postav a přírodní živly se tu párkrát předvedou coby hybatelé děje typu Deus ex machina. Kiddové příroda má v sobě cosi vznešeného a zároveň zlověstného, co je v ostrém protikladu k jejím lidským postavám. Těm není naopak nic svaté, a jak můžou, tak klevetí nebo si dělají naschvály. A aby těch postav nebylo málo, máme tu celé hejno duchů. Ti můžou působit poměrně komicky, ale nenechte se mýlit. Někteří z nich jsou totiž velmi důležití pro detektivní zápletky i pointy.

Hlavním hrdinou je dublinský zlodějíček aut Mahony. Ten se považuje za sirotka a s nechutí vzpomíná na dětství strávené v sirotčinci. Jednoho dne dostane tajemný dopis týkající se jeho biologické matky. Mahony na nic nečeká a inkognito se rozjíždí do svého rodiště. Vesnice Mulderrig je díra, kde lišky dávají dobrou noc a kde si místní vidí až do talíře. Mahony dokáže vidět duchy a to, co ho zaráží nejvíc, je fakt, že nevidí svou matku, o které jsou někteří z místních přesvědčení, že byla zavražděná.

Mahony se pokouší vyřešit dávný zločin a jeho Watsonem se stává stařičká bývalá herečka. Jestli si potrpíte na přirovnání, tak si představte vesnici z detektivky Agathy Christie, kterou Kiddová dovedla ad absurdum. Něco vám možná bude připadat přitažené za vlasy, některé vtípky jsou možná až na hraně a někteří dospělí aktéři se chovají jako puberťáci, ale o to víc se budete bavit. Vím, že to bude znít divně, ale "Živel" je detektivka, která vás donutí smát se nahlas. Paradoxně jde zároveň i o příběh plný zločinů, kde se vraždí jako na běžícím páse.

Kiddová má smysl pro detail a jako detektivkářka dokáže vymyslet komplikované a příjemně zamotané zápletky. Jako spisovatelka je neuvěřitelně empatická, a i když píše o hrozných věcech, z textu je cítit obrovská úcta k lidem a k životu. Kiddová kouzlí se slovy a dokáže vymýšlet obrazy, které byste očekávali ve vážně míněném románu magického realismu. Ačkoliv je "Živel" plnokrevná a výborná detektivka se všemi náležitosmi, zároveň je v ní i něco navíc. Něco, co vám vykouzlí úsměv na tváři a co vás přesvědčí o tom, že se krása skrývá i v obyčejných věcech.

Knihu koupíte ZDE.