RECENZE: Rýže po charvátsku, Stínová hra

23.01.2017

Rýže po charvátsku, Stínová hra: Hana Prošková

Veronika Černucká

Již zesnulé autorce Haně Proškové se povedl skvělý husarský kousek. Obě novely se sice odehrávají v Česku, ale vy se v nich přenesete do staré dobré Anglie a celou dobu budete čekat, odkud na vás vykoukne slečna Marplová. Díky ústřední dvojici detektivů na vás dýchne atmosféra první republiky a také Čapkových Kapesních povídek. Autorka využila toho nejlepšího, co žánr detektivky nabízí, a díky tomu vznikla nadčasová kniha, která nadchne každého milovníka napětí.

Hana Prošková (1924 - 2002) kdysi debutovala sbírkou básní, ale to nic nemění na faktu, že se proslavila jako autorka detektivek. Její povídky a novely jsou velmi psychologické, lidsky upřímné a z každého jejího dílka čiší neuvěřitelná člověčina. Prošková má pochopení pro své blízké a nic lidského jí není cizí. Její detektivky působí na první pohled mile, ale radši počítejte s tím, že tahle dáma se s nikým a s ničím nemazlí. Za množství mrtvol v jejích příbězích by se nemusela stydět ani Agatha Christie a skvělé je, že i Prošková si dala záležet na zamotaných a komplikovaných zápletkách.

V novelách excelují dva detektivové, díky kterým se přenesete do první republiky. Kapitán Vašátko je poctivý policista, který se snaží dodržovat zákony. Nevadí mu mravenčí práce, a když dostane případ, zakousne se do něj jako pitbull. Malíř Horác je bohém duší i tělem a detektivní záhady řeší spíše intuitivně. Hodně dá na své pocity a často hází Vašátkovi klacky pod nohy. S podezřelými soucítí a jisté pochopení má i pro pachatele. Na zákony zvysoka kašle, protože ho zajímá pouze spravedlnost. Kapitán Vašátko zastupuje oficiální vyšetřování a malíř Horác se k případům obvykle nějak náhodou přimotá.

"Rýže po charvátsku" je od začátku do konce nefalšovaná klasická detektivka - hádanka. Čtenář má od začátku k dispozici vodítka k řešení a skupinu podezřelých, kteří se mohli dopustit otravy. Ale nemyslete si, že tenhle oříšek rozlousknete. Lidé lžou, tají důležité informace a Prošková vám naservírovala řadu falešných stop. Ačkoliv jde o novelu, počet zavražděných je vskutku úctyhodný. "Stínová hra" začíná jako krimi román, ale ten se později také promění v komplikovaný případ jako vystřižený z románů Agathy Christie. Mezi oběťmi první novely převažují ženy a "Stínová hra" je založená na vyšetřování vraždy frivolní dívky, která se rozhodla jet stopem.

Prošková umí skvěle vykreslit jednotlivé charaktery postav a doslova se vyžívá ve vytváření svérázných postaviček ve vedlejších rolích. Kapitán Vašátko jedná se svědky z různých společenských tříd, kdežto malíř Horác je zemitý typ, který tíhne k nemajetným a nevzdělaným. Prošková využívá všech rovin jazyka, proto je její text živý a nadmíru čtivý. Oba příběhy byly napsány ještě za totality, ale obě zápletky jsou nadčasové a klidně by se mohly odehrát i v jiné zemi. Párkrát se tu objeví "bezpečnost" a "valuty", což ovšem není nic, s čím by měl dnešní čtenář problém. Naopak je úsměvné přenést se do doby, kdy koňak ve vyhlášeném pražském baru stál šestnáct korun.

"Rýže po charvátsku" se odehrává v Praze, v rodině zajištěného soudce. Obětí vražedného útoku se stane jeho manželka a milovníky detektivek nalákám tím, že prozradím, že se tu vraždí arzenikem jako ve zlaté éře klasické detektivky. Problémem není pouze to, kdo vraždil a proč, ale i to, kdo měl být ve skutečnosti obětí. "Stínová hra" je o něco přímočařejší, ale její spád je rychlejší. V první novele se více konverzuje a vyslýchá, zato druhá novela je natřískaná akcí.

Obě novely stojí rozhodně za přečtení a Hana Prošková je autorka, která by měla být v knihovně každého milovníka detektivek. Novinku právě vydalo nakladatelství Motto v edici Česká detektivka.