RECENZE: Můj dědeček by mě popravil

Můj dědeček by mě popravil: Jennifer Teegeová, Nikola Sellmairová

Veronika Černucká

Jennifer žila a studovala hebrejštinu v Izraeli, kde si našla své dvě nejlepší kamarádky. Protože je mulatka, nikdy netrpěla předsudky vůči odlišnosti. I se dvěma malými dětmi byla úspěšná v kariéře a její okolí ji vždy považovalo za pohodářku. Jednoho dne se jí život zhroutil jako domeček z karet. Jennifer totiž zjistila, že jejím dědečkem byl velitel koncentračního tábora.

Jennifer Teegeová (1970) to neměla nikdy lehké. Její matka ji počala s Nigerijcem, což v tehdejším Mnichově nebylo příliš obvyklé. Když matka podruhé otěhotněla, umístila Jennifer do katolického domova, kde dívka vyrůstala v péči řádových sester do svých tří let, kdy si ji vzala intelektuální a zajištěná rodina se dvěma malými chlapci. Jennifer si matně vybavuje návštěvy milované babičky Ruth Irene, kterou považovala za přívětivou a láskyplnou bytost. Matka o ni nikdy nejevila zájem a Jennifer byla ráda, když došlo k adopci a úředníci jí změnili její rodné příjmení Göthová.

Z Jennifer vyrostla nebojácná temperamentní dívka vrhající se do dobrodružství. Ve studiích nikdy neexcelovala, ale o to víc ji lákalo cestování a poznávání cizích kultur. Jako míšenka to měla poměrně těžké, ale ona se s tím dokázala vyrovnat. Po maturitě odjela do Izraele, kde nalezla svůj druhý domov. Našla si tu práci, přátele a také tu prožila svou první lásku. Po návratu do rodného Německa si našla práci v reklamní agentuře, seznámila se s budoucím manželem a začala pomýšlet na založení rodiny.

Její celkem tuctový příběh se změnil v hotovou katastrofu, když jí bylo osmatřicet let. Coby vášnivá čtenářka zavítala do knihovny, kde ji zaujala kniha "Svého otce musím přece milovat, nebo snad ne?", kterou napsala její biologická matka Monica Göthová. Šokovaná Jennifer začala pátrat po svých předcích a to, co zjistila, ji přivedlo do ordinace nejednoho psychiatra. Jejím dědečkem byl psychopatický velitel polského koncentračního tábora Amon Göth, který v roce 1946 skončil na šibenici jako válečný zločinec. Göth věřil v rasovou čistotu, s nadšením vraždil vězně a jen pro své pobavení zavraždil tisíce lidí.

Ještě otřesnější je zjištění, že jeho milenka Ruth Irene s ním žila v koncentračním táboře a věděla o všech jeho zvěrstvech. Kniha "Můj dědeček by mě popravil" z nakladatelství Metafora je sice literatura faktu, ale zasáhne vás víc než leckterý vymyšlený román. Aby se Jennifer poprala se svými démony, rozhodla se napsat o svém pátrání po dědovi knihu a ke spolupráci si přizvala novinářku Nikolu Sellmairovou (1971). Nic v knize není fikce, všechno je důkladně ověřeno a i díky tomu je kniha skvělou sondou do válečných a poválečných událostí v Evropě.

Jennifer se mimo jiné povedlo shromáždit příběhy potomků válečných zajatců i nacistických pohlavárů a řekla bych, že tyto kapitoly patří k nejzdařilejším. V knize se popisuje, jak se kdo snažil vyrovnat s dědictvím předků, a upřímně říkám, že leckteré věci jsou ještě drsnější než to, co se dělo v koncentračních táborech. Jennifer pomalu zjišťuje, jak moc jí rodinné vazby ztrpčují život, a i když jí mnozí radí, aby na minulost zapomněla, ona se například nedokáže podívat do očí ani svým nejlepším přítelkyním z Izraele.

"Můj dědeček by mě popravil" je silný dojemný příběh o lidské vůli a touze být lepším. Jennifer se snaží odpovědět na otázku, nakolik je zlo dědičné a nakolik můžeme ovlivnit své osudy. A i když to bude znít divně, tahle knížka je zároveň příběhem velké lásky pětadvacetileté dívky, která se shodou okolností zamilovala do velitele koncentračního tábora. 

Chcete zjistit, kde seženete knihu nejlevněji? Tak zkuste portál Srovname.cz, který vám poradí, kde je kniha "Můj dědeček by mě popravil" nejlevnější.