RECENZE: Machinace

Machinace: Hayley Stoneová

Veronika Černucká

V blíže neurčené budoucnosti ovládnou zemi stroje, které se snaží vyhladit celé lidstvo. Hrstka odvážných se je snaží zastavit za vydatné pomoci mladé Rhony Longové. Což o to, dívka je to chrabrá a inteligentní, bohužel má ale jednu vadu na kráse. Nejde o člověka, ale o klon.

Američanka Hayley Stoneová žije v Kalifornii, pracuje jako grafická designérka, a i když nikde nezveřujňuje datum narození, je evidentní, že jde o mladší ročník. Prvotinu "Machinace" věnovala svým rodičům, kteří ji seznámili s kultovními "Hvězdnými válkami", a tím v ní probudili vášeň pro sci-fi. Pokud budete tuhle novinku z nakladatelství Plus číst obzvláště pečlivě, neujde vám, že autorka je také fanynkou Katniss Everdeen z trilogie "Hunger Games".

Třebaže to nikde není řečeno přímo, dá se očekávat, že "Machinace" ocení zejména nejmladší generace, která doslova hltá všechno v žánru dystopie. Hlavní hrdinka sice nepatří mezi náctileté, ale její slovník a vlastně i myšlení je velmi blízké dnešní mládeži. Autorka ve svém románu vykreslila pochmurnou budoucnost, kde se bývalí pánové tvorstva proměnili v lovnou zvěř a kde celý svět ovládají stroje natolik vyspělé, že dokáží napodobovat lidské jednání.

Příběh vypráví v ich-formě a ze svého pohledu Rhona a vy se těšte na řadu cynických průpovídek. Tahle mladá dáma si rozhodně nebere servítky a její ostrý jazýček dokáže napáchat větší škody než celá armáda strojů. My se s ní poprvé setkáváme ve chvíli její smrti. Ano, čtete správně. To, co je jinde koncem, je v této originální knize teprve začátkem. Rhona se loučí se svým milencem a zároveň spolubojovníkem, a i když mu ještě stihne říct, jak moc ho miluje, opomene se mu zmínit o tom, že se zrodí v podobě klonu.

"Machinace" jsou hlavně o Rhoně a nebála bych se je zařadit do škatulky psychologických románů. Hlavní hrdinka se musí vyrovnat s tím, co je zač, a musí si udělat pořádek nejen ve své hlavě, ale i v srdci. To, že se tak děje na pozadí války proti strojům, je víceméně podružné. Pravověrní fanoušci sci-fi by mohli namítnout, že se autorka rýpe v romantických vztazích, aniž by věnovala pozornost popisům vyspělé technologie, a uznávám, že je na tom ledacos pravdy. Nechci nikoho diskriminovat, ale fakt je, že "Machinace" nadchnou spíše sentimentálně naladěné čtenářky než vědecky založené čtenáře.

Hodně překvapivé jsou informace o dívčině minulosti, které vám autorka předloží čtivým a inteligentním způsobem. Stoneová je obratná vypravěčka a všechno, co v jejím textu najdete, je součástí děje, který vás doslova přiková k židlím. Boj lidské rasy proti strojům probíhá spíše v psychologické rovině a Rhona a její parťáci musí vymyslet řadu rafinovaných fíglů a lstí, protože hrubá síla nestačí. Navíc stroje mají tak početní povahu, že lidský vzdor a touha přežít působí jako fraška.

V pasážích, kde se Rhona musí porvat se svým novým já, kniha nezapře ženský rukopis. Autorka se nebojí sentimentality, ale ani siláckých gest typických pro testosteronem nabušenou prózu. A protože v sobě nezapře ani svůj americký původ, připravte se na emotivně vypjaté vlastenecké scény. Ty naštěstí dokáže shodit Rhonin sarkasmus a smysl pro černý humor. Celkově jsou "Machinace" napínavé čtení plné překvapení a odvážných zápletek. Pokud dáte knize šanci, Hayley Stoneová vás přesvědčí o tom, že dokáže napsat strhující příběh, na který hned tak nezapomenete.