RECENZE: Letargie

04.10.2017

Letargie: Antonín Mazáč

Veronika Černucká

Seznamte se, prosím. Jmenuje se Alexandr Kraus a je to tvrďák s něžnou duší a laskavým srdcem. Dlouhá léta pracoval u policie a nyní se živí psaním novinových sloupků. Práce kriminalisty se mu ale pod kůži zažrala tak, že když se na něj obrátí bývalí kolegové se žádostí o pomoc, nemá nad čím váhat a po hlavě se vrhne do dobrodružství, ve kterém mu půjde o život.

Antonín Mazáč (1979) se do povědomí čtenářů dostal díky literárním soutěžím a publikování v časopisech. Dnes je z něj úspěšný bloger a spisovatel na volné noze. Na svém kontě má dvě sbírky detektivních novel "Noční tep" a "Křest ohněm". Aktuální "Letargie" z nakladatelství Plus je jeho románovou prvotinou. Mazáč pochází z Karlových Varů, a tak není divu, že do nich umístil svůj příběh. A protože se nijak netají svou láskou k americké drsné škole, můžete se těšit na příběh jako vystřižený z knih R. Chandlera nebo J. M. Caina.

Čtenáři i literární recenzenti možná budou diskutovat o vhodnosti umístění tohoto typu dobrodružství do české kotliny, ale "Letargie" funguje nad očekávání dobře a vlastně si ani neumím představit, že by se měla odehrávat jinde. Ačkoliv jsou zde Karlovy Vary vylíčeny bez sentimentu, na druhou stranu je z textu cítit autorova láska k rodnému městu. Aktéři příběhu se pohybují v policejních kruzích anebo podsvětí a celá kniha působí rozumně a reálně. Autorovým postavám věříte každé slovo a je fajn, že tu není ani stopa po patosu anebo bombastičnosti.

Hlavního hrdinu Alexandra Krause si oblíbíte velice rychle i proto, že to není žádný neohrožený chlapák. Saša je na první pohled cynik a ranař, ale když ho poznáte blíž, uvdomíte si, že má něžnou duši a laskavé srdce. Pro Sašu je nejdůležitější spravedlnost a to, co nesnáší, je bezpráví nebo zlovůle mocných. My se s ním setkáváme jako s novinářem, který pod svými iniciálami píše veleúspěšný blog o policejní práci. Čtenáři jeho články hltají a šéfredaktor Liberálu zvažuje vydání knihy. Jak už to ale bývá, Saša se přimotá k vyšetřování dvou vražd.

Oběťmi jsou dva práskači z ulice, a protože s nimi Saša spolupracoval, jeho bývalý šéf ho požádá o pomoc. Emil Gábory apeluje na jeho smysl pro čest a nenápadně našemu hrdinovi připomíná, že je nejlepším přítelem jeho stárnoucího otce. Sašovi se do vyšetřování nejdříve nechce, protože mu nesedí hlavní vyšetřovatelka Andrea Šimečková, ale poté ho okolnosti donutí, aby změnil názor. "Letargie" je hodně svižný a akční příběh, který vás vtáhne do děje už během prvních stránek. A nic na tom nezmění fakt, že od začátku znáte vrahovo jméno i příjmení.

Žánr by mohl svádět k ukolébání vašeho postřehu, protože se zdá, že je tu vlastně všechno řečeno, ale pravda je úplně jiná. Autor využil postupy klasické detektivky hádanky, a tak na vás v závěru čeká několik šokujících odhalení. Hlavní hrdina si nevystačí se svaly, ale potřebuje i důvtip a logické uvažování. Vy buďte ve střehu, nepodceňujte detaily a poctivě se zamyslete nad každým dvojsmyslem. "Letargie" je skvěle napsaný napínavý thriller ve stylu drsné školy, který zhltnete na jedno posezení. A protože je kniha pěkná baculka, nedoporučuji ji začínat večer, když vás druhý den čeká brzké vstávání.